Již několik let poté, co Holanďané na počátku 20. století obsadili jižní a střední část Bali, začali sem přijíždět obchodníci a první turisté. Ti se rekrutovali především z řad holandských kolonialistů, kteří pracovali na Jávě. Brzy se ale sláva

balijské kultury značně rozšířila a začala přitahovat lidi i z jiných koutů planety. Mezi nimi byl i bezpočet malířů, sochařů a hudebníků. Část z nich se zde usadila natrvalo a začala ovlivňovat místní uměleckou komunitu. Nejvlivnější z nich byli Holanďan Rudolf Bonnet a Němec Walter Spies.

Až do jejich příjezdu v roce 1930 zpracovávali balijští řezbáři pouze tradiční náměty. Převážně se jednalo a mytologické postavy a reliéfy pro výzdobu chrámů. Tyto řezby však nebyly vhodným artiklem pro stále rostoucí množství přijíždějících cizinců. I proto začali Bonnet a Spies seznamovat místní řezbáře se vkusem Evropanů. Vysvětlili jim, že turisté si jen málokdy budou kupovat sochy bohů a mytických hrdinů, o nichž pranic nevědí. Snažili se je přimět, aby začali zpracovávat náměty z každodenního života a přírody, přičemž konečný výtvor nemusí být přesnou kopií existujícího. Přesvědčili je, že různé druhy dřeva mají různou barvu, strukturu a kresbu, které jdou také využít při snaze o výtvarné zpracování určitého námětu a není vždy nutné přírodní povrch dřeva překrývat vrstvou barvy.

To byl základ pro rozvoj balijských dřevořezeb novým směrem. Vznikala celá řada skvostných děl, která dnes zdobí muzea, galerie a soukromé domy po celém světě. Byl to však také základ pro masovou výrobu drobných upomínkových předmětů, které s původní uměleckou tvorbou mají jen málo co společného. Obzvlášť po zahájení pravidelné letecké dopravy na Bali (cca 1960) došlo k prudkému rozvoji řezbářských dílen a prodejních míst. Velké skupiny turistů si nemohly dovolit objíždět jednotlivé řezbáře v často velice odlehlých vesnicích. Bylo potřeba vybudovat obchody podél cest nebo ještě lépe celá tržiště na místech dobře přístupných, kde by si zájemci o toto zboží mohli vybrat z celého sortimentu shromážděného pod jednou střechou. Velká část řezbářů se soustředila na masovou výrobu snadno a rychle prodejných, tedy malých a na přepravu nenáročných řezeb. Zdánlivě došlo k ohromné degradaci bývalého mistrovství místních řemeslníků. Není tomu ale tak. I dnes lze při troše dobré vůle vystopovat umělce, jejichž díla si nezadají s mistrovskými kousky svých předchůdců. Stále platí pravidlo, že méně je někdy více.